Novinka

Všechno to začalo ve čtvrtek 19. května. By před námi čtyři dny na vodě, vlastně jenom tři, protože jsme ve čtvrtek na raftu nebyli. Spolu s námi jeli také vychovatelé, což v našem případě byla paní Beránková, pan Černý a ještě navíc jela paní Bursová a pan Hrubý, který byl z Prahy. Tohle je vše ke složení naší posádky. Ve čtvrtek jsme na nic nečekali a po obědě jsme se spolu s paní Beránkovou dali na cestu. Naším cílem byl Vyšší Brod, který je od SVP vzdálený asi 187 km, cesta tam trvala skoro tři hodiny. Když jsme dorazili do kempu, hned jsme se nasvačili a plní energie, kterou jsme získali tím, že jsme spali v autě, jsme šli stavět stany. Poté pro nás přišla paní Bursová, abychom se seznámili s partičkou kluků z Prahy. Po namáhavém dni jsme si bez váhání zalezli do stanu, jako na zavolanou se k nám přihnala bouřka, celý hladoví jsme čekali na něco k snědku. Jídla jsme se dočkali až po hodině deště, když nám přinesli chleba, buřty a klobásy. Po vydatné večeři jsme plni očekávání šli spát.

 

Když jsme se druhý den probudili, šli jsme si vyčistit zuby a následně jsme dostali všechny potřebné věci včetně instrukcí potřebné k tomu, abychom se neutopili a nezranili. Rychle jsme si sbalili a vyrazili na řeku, tento den nás čekala 25 kilometrů dlouhá cesta. Cestou tam nás zastihla přeháňka a ta s sebou přinesla zimu, takže jsme se ani nemohli koupat, což nás mrzelo, ale ve vodě jsme stejně byli, protože jsme tam buďto spadli vlastní hloupostí, nebo nás tam někdo strčil. Po dlouhé cestě jsme dorazili do kempu Vltava, ve kterém jsme se nakonec rozhodli přespat, vlastně to za nás rozhodli vedoucí. Museli jsme jít pro dřevo a následně ho zpracovat a nakonec rozdělat oheň, na kterém jsme museli uvařit omáčku na těstoviny. Večer jsme seděli u ohně a poslouchali líbezný hlas pana Černého, který hrál na kytaru a zpíval. Poté nás čekala večerka, ale ještě předtím jsme si museli vyčistit zuby.

 

Třetí den ráno byla mlha, ale zmizela hned po východu sluníčka, které nás příjemně hřálo svými paprsky. Dnes nás čekala pořádná štreka, dlouhá asi 39 kilometrů. Řeka byla docela teplá, takže jsme se mohli koupat a stříkat na sebe vodu. Po vodních hrátkách jsme byli všichni strašně mokří a byla nám zima. Cesta utíkala poměrně rychle, možná proto, že jsme si jí užívali. Asi po osmi hodinách cesty jsme dorazili do kempu Dívčí kámen. Tentokrát jsme si nevařili, ale jen opékali buřty. Večer jsme si zahráli fotbal a jiné sporty, které mě hodně bavili. Večer jsme byli pokřtěni vodou z Vltavy a pískem z jejího břehu a stvrzením bylo plácnutí pádlem přes zadek. Jako bonus za to, že jsme zvládli tuhle namáhavou etapu, jsme dostali pizzu. Večer jsme dostali teplý čaj a zalezli do spacáku.

 

Další den ráno jsme se vzbudili a bylo před námi asi 12 kilometrů a bylo teplíčko, což znamenalo, že se můžeme koupat. Cesta utíkala rychle a konec vody se nezastavitelně blížil. Těsně před koncem nás čekal závěrečný jez, který jsme nesjeli, protože bylo málo vody. Na konci jsme se najedli a čekala nás zpáteční cesta přes Prahu. Cesta byla zdlouhavá, ale všichni jsme nakonec dorazili zdraví a v pohodě.

 

VŠEM DĚKUJU ZA NEZAPOMENUTELNÝ ZÁŽITEK!!!

                                                                                                                      Filip