Vítejte na stránkách Dětského diagnostického ústavu
Telefon: +420 777 722 329

Fotogalerie - Tábor Nové Domky

Na tábor Nové Domky jsme jeli s panem Krystlem a s paní Beránkovou. 18. července. S panem Krystlem jelo 5 dětí na kole. První den, kdy jsme přijeli, jsme si vybalovali věci a potom jsme povlíkali postele i klukům. Poté, co jsme to udělali, jsme se šli podívat na okolí, jak to tam vypadá. Byla tam zvířata a vedle za bránou byl památník železné opony. Druhý den přijel pan ředitel s dětmi, s malou Viki, které bude 7 let, a Šímou, kterému je 12 let. Šli jsme pěšky z Nových Domků na procházku na rozhlednu na Milíře. Potom k večeru jsme měli oslavu Tomáše Holíka, slavil narozeniny 11 let. 
Třetí den jsme byli rozděleni na dvě party, jedna jela s panem Krystlem na kolech a druhá půlka jela s paní Beránkovou v autě. Jeli jsme na Knížecí rybník a tam byly závody „kvadriatlon“ – čtyři disciplíny. Byli jsme rozděleni na dvě skupiny. Museli jsme přebrodit rybník, potom běžet, potom jsme stříleli a jako poslední byla jízda na kole. Vyhrálo družstvo Niki. A večer jsme potom měli Bobříka odvahy, to už byla tma a po jednom jsme měli chodit do sklepa podle světýlek, každý se tam měl podepsat, skoro každý se bál. Byla tam i Viki, ta tam šla se mnou. 
Čtvrtý den jsme jeli do Tachova do bazénu. V bazénu to bylo výborný. Byly tam klouzačky, oranžová, ta byla pro dvě osoby a více, žlutá, ta byla trošku rychlejší a lepší, pak červená pro tři a tam byly vlnky vedle rovina a rovina. Poté, co jsme šli z bazénu, tak jsme kousek popojeli autem a pak jsme šli pěšky na hrad Přimdu. Jakmile jsme dorazili na barák, tak jsme připravovali oheň a začali jsme opékat buřty.Pátý den jelo 6 dětí s panem Neuvirtem a s panem ředitelem na kola. Jeli jsme hranice Německa. Potom jsme přijeli na barák na oběd a po obědě jsme šli střílet ze vzduchovky a ostatní byli s paní Beránkovou ve společenské místnosti a dělali náramky. K večeru jsme měli další oslavu Simči, ta slavila 14 let. Paní kuchařka udělala výborný dort. Dali jsme Simče sladké dárečky, dort rozkrájela paní kuchařka, rozdaly se kousky a poté, co se dort snědl, začala diskotéka. Celý tábor jsme si všichni užili!!!  
Všichni dospělí, co tam byli s námi - paní Vlaďka Beránková (vychovatelka), pan Tomáš Krystl (vychovatel), pan Vašek Hiřman (noční vychovatel), pan Miroslav Neuvirt (vychovatel) a paní Jindra Perlíková (kuchařka)
                                                                     Michaela
Cesta na tábor
Dne 18. 7. 2016 jsme v 10:00 vyrazili na dlouhou cestu na tábor. Cesta do Nových Domků trvala 11:00 hod. Jeli jsme na kole ve složení pan Krystl, Míša, Jula, Dan a Lukáš. Po cestě jsme se zastavili u rybníka, abychom se trochu zchladili a jeli dál. Nikola a Dan už to nezvládali, tak museli jít vedle kola, ale já a pan Krystl jsme jeli dál. Chtěli jsme si dát zmrzlinu, ale měli zavřeno, takže zmrzlinu jsme si dali až v Kladrubech. Ve vesnici Labuť jsme si dali poslední velkou pauzu na poslední jídlo a pití a tam se pan Krystl rozdělil o vodu, takže mu zbývala poslední flaška. Do Nových Domků nás čekala ještě velká dálka, a když jsme dojížděli čekali na nás ještě dva kilometry a k baráku jsem dorazil jako první, ale byl jsem z té cesty vyřízenej, takže když dorazili ostatní členové party, tak jsme šli na jídlo a pak na pokoje. Já jsem byl na pokoji sám, takže jsem si vybalil věci z tašky a šel jsem se vykoupat a pak spát, usnul jsem jako pes.
                                                                                                       Lukáš
Kvadriatlon – 20.7. Knížecí rybník
Tohoto dne jsme závodili. Paní Beránková a pan Krystl nás rozdělili do dvou družstev. Kapitáni byli Eliška a Nikola. Družstvo Elišky byli Lukáš, Míša, Eliška, Marcela a Štefan. Družstvo Nikoli byli Simona, Dan, Jula, Dominika a Tomáš. Když nás rozdělili, tak jsme si domlouvali pořadí, kdo půjde. Stanoviště byly 1. plavání ve vodě, to měl pan ředitel, 2. střílení to měl pan Hiřman a ten kdo se netrefil, měl trestné kolečko jít přes lávku, 3. bylo ježdění na kole kolem altánku a to měla paní Beránková, 4. předat štafetu tomu kdo šel dál. Vyhrálo družstvo Nikoly. Ty měli potom za odměnu od pana Krystla a od paní Beránkové možnost jet zpátky na kole a zbytek jel autem. Když jsme dorazili na barák, tak nás čekala pořádná sprcha a odměny za vyhrání. Každý dostal diplom a medaili, vyhrálo družstvo Nikoly.
                                                                                                   Eliška
Tábor (Bazén Tachov)
Dne 21.7 2016 jsme jeli s panem Krystlem a paní Beránkovou a panem Neuvirtem do bazénu Tachov. Celý venkovní bazén jsme měli pro sebe, protože ten den nebylo moc hezky a voda byla ledová. Šli jsme se všichni převléknout a potom jsme šli všichni do bazénu. Sára a Nikča byly úplně rozrušené z tobogánů. Byli jsme tam dvě hodiny, všichni jsme byli ve vodě a dováděli jsme. Nějak po hodině koupání jsme si dali dvacet minut přestávku na jídlo a pití. Potom jsme se šli znovu koupat, ale Domča a Lukáš se šli převléknout, protože jim byla zima. Jula nás fotil a my jsme se koupali. Potom jsme jeli na hrad Přimda. Já, Eliška, Viky a Tom jsme byli nahoře na hradě jako první. Na hradě jsme se prošli, fotili jsme se a potom jsme šli zpátky do tábora. Ten den se mi moc líbil, byl to asi můj nejlepší den.
                                                                                      23.7 2016 Simona
Stezka odvahy
Kolem půl jedenácté jsme čekali ve společenský místnosti a paní Beránková pro nás chodila a vzala vždycky jednoho. My jsme tam s holkama čekaly a bály se, protože nás tam kluci vystrašovali a řvali. Nejvíc kdo se bál byla Nikola, Sára, Domča a Máca a nikdo jiný už tolik ne. Potom přišla paní Beránková, na řadě jsem byla já, šli jsme s paní Beránkovou po chodbě, tam byla tma a já jsme se jí hodně držela, tam mi řekla, kam mám jít. Potom se za mnou zavřely dveře, já jsem se strašně moc bála, šla jsem dolů po schodech, tam blikaly světýlka, šla jsem po těch světýlkách, potom jsem viděla další světýlko a tam byl stůl a na tom stole byl papír s modrou fixou, tam jsem se podepsala. A najednou jsem slyšela, jak mi pán ředitel řekl, utíkej, já jsem se lekla a utíkala jsem po schodech. Zaťukala jsem nahoře na dveře, tam se mi pan Krystl zeptal, kdo to je, tak jsem mu řekla Nikola a pak jsem šla na pokoj spát a takhle tam chodily všecky děti. Můžu říct, že se ta stezka odvahy dost hezky povedla a pochvaluju paní Beránkovou s panem Krystlem.
                                                                                                   Nikča